Reportáž ze zápasu 5. kola 2. ligy „D“, zápas proběhl dne 15.12 2024.

Následující řádky vznikly jako kooperace autorů (M.H. a A.S.) bez přiznané odpovědnosti za faktické či gramatické chyby.

Předvánoční zápasy většinou nebývají příliš oblíbené a není neobvyklé, že musí nastupovat náhradníci náhraníků a černí koně soupisek. Prvotní řešení v podobě pokusu o vyjednání předehrání zápasu o pár týdnů dříve byl soupeři kladně přijat. Přijat ovšem nakonec nebyl nutnými hráči z našich řad a tak jsme nakonec předehrávku zrušili. Tímto se omlouváme hráčům Lípy a především kapitánovi Kubovi Šafaříkovi. 

Nakonec se však konal předvánoční zázrak a většina týmu, později soupeři a nejvíc asi náš kapitán byli překvapeni, když jsme do Hradce mířili skoro v základu. Je možné, že některé hráče navnadil konsensus týmu iniciovaný sledováním zápasu “O mistra světa”, který se nesl jasně ve styl hrajeme dobře jako mistr světa (již bývalý), až na ty chyby (jestli se jednalo o šachy, vrhcáby nebo fotbal už bylo ztraceno v kontextu).

Ano, říkáte si správně: “Na hranici s těmi kacíři!!” Pro tentokrát byl náš soudce, porota a vykonavatel trestu tým ŠK Lípa v papírově nevalné sestavě a po očividném nočním “výkonu”.

Ze začátku utkání se „dokazování ujali hráči“ na šachovnicích 5, 6 a 7, kde domácí po cca 10-15 tazích měli na hodinách 1:30+ a my se zamyšleně skláněli nad pozicemi s 50-60 minutami. Další vývoj zápasu následoval dle pořadí uvedeném v článku.

^Pozn. Zvýraznění kurzívou v dalším textu znamená bílé barvy.

7. Michal Hrabal vs Martin Šedivý – 0 : 1

Soupeř mě v zahájení překvapil Ponzianiho hrou. Ač jsem celoživotní hráč otevřených her (za bílé i černé), tak jsem si nemohl vzpomenout, kdy naposledy (jestli vůbec) jsem tuhle specialitku hrál.

Sedl jsem si tedy na ruce a vymyslel asi nejlepší pokračování, které jsem mohl. V pohodě jsem vyrovnal hry – dílem i díky celkem slabé strategii soupeře – a poté jsem dosáhl značné poziční převahy. Byl jsem si toho dobře vědom a ke smůle nás všech jsem začal mít pocit, že můžu hrát jakkoliv. Nekorektně jsem obětoval pěšce a pozice se poté začala sypat. Nakonec jsem přehlédl hezkou (a ne příliš složitou) taktiku a musel složit zbraně. Tento můj furiantský a povrchní přístup byl prvním usvědčujícím důkazem.

 6. Miroslav Jurek vs Matyáš Szücs – 1 : 1

Míra rozehrál svoji oblíbenou Francii s b4. Černý vypadal nezaskočen, hrál rychle a pevně. Kolem 17. tahu černý pravděpodobně nedopočítal, že oběť centrálního černého pěšce d5 není oběť, ale ztráta. 

Jindy pevná Francie se pod náporem blitzkriegu bílých figur rozsypala. Po tom, co se prach usadil a došlo na sčítání, vycházel černý s věžkou méně. Černý se však bránil srdnatěji než Francouz, a zkoušel vyčarovat protihru na královském křídle. Míra ale partii dotáhl výměnou nashromážděného materiálu za upletení matové sítě.

5. Antonín Seidl vs Jakub Šafařík – 2 : 1

Tonda na pětce černými vyvrací originálním způsobem zavřené hry. Jakmile soupeř nehraje v prvním či druhém tahu c4, tak Tonda zahraje b5 a soupeře už do Dámských gambitů nepustí. To, že konzistentně vznikají osobité pozice v podání našeho hráče, netřeba zmiňovat. Nejinak tomu bylo i dnes.

Bílý rozehrál partii rychle a aktivně i díky vydařené přípravě. Po velké rošádě černého ale bílý zvolil lehce uspěchané otevření pozice, které opticky vypadalo velice dobře, ale otevřelo také velké množství komplikací. Tonda měl pozici ale “lépe” spočítanou a správně posoudil své obranné možnosti. A to, co Tonda snad neviděl v propočtech, mu pozice prominula a nedovolila prohrát. Soupeř nakonec dobral materiál zpět i s úrokem – získal figuru. Ale přitom tak rozházel své zbylé figury, že ty nebyly schopné pořádně ani pokrýt sebe sama, natož svého krále. Tonda partii zakončil smrtícím útokem dámy a věže. Pěkná a důležitá výhra. Naděje na osvobozující verdikt zápasu?!

8. Tomáš Mouryc vs Martin Vašátko – 2 : 2

Poté kontroval na osmičce hrající Kapitán. Zahájením si tedy nejsem jistý, ale jistý jsem si tím, že Tom soupeře pomalu a trpělivě přehrával, až ho přehrál. Soupeř se, snad i v záchvatu paniky, dostal k zdánlivě nebezpečné aktivitě, ovšem za cenu figury. Nastěhoval se věžkama na druhou řadu a opticky obtěžoval bílého krále. Ten ale měl dost obránců a k ničemu to vést nemělo.

Bohužel se Tom dostal do těžké časovky, když předtím budoval svou velkolepou strategii, a v kritickém okamžiku hrál již víc než 10 tahů an půlminutě. Nakonec proaktivně šlápl do jediné taktiky, která byla v pozici a pomohl soupeři vyhrát. Dobře si byl vědom, že na pole e1 nesmí postavit žádnou figuru, ale v zápalu boje mu to nedalo a zahrál Ve1. 

Přesně po tom co Tom dokočil časovou kontrolu si soupeř všiml, že postup pěšcem na f2 bere věž a staví dámů. Naše naděje přesvědčit porotu takto v časovce otočeným matchem velice klesla. Zvláště k nevalným vyhlídkám na dalších šachovnicích jsme se začínali třást o remízu.

4. Lubomír Bukáček vs Zdeněk Pokorný – 2 : 3

Buki před partii dostal chuť na kafíčko a zahájil Vídeňskou. Dlouho se mi zdálo, že stojí dobře (asi ne lépe, ale dobře) s celkem jasným plánem aktivních operací na královském křídle. Mimo jiné s pomocí volného f-sloupce. Poté se ale něco stalo, asi někde nepokračoval přesně a nebo nedocenil nějakou pozici a dostal se pod tlak. Soupeř se dostal nebezpečným pěšcem na g2, kde ho kontrolovala skvěle centralizovaná dáma.

Nakonec se vše rozhodovalo v dámské koncovce střelec proti jezdci, kde se prokázala letitá pravda, že si dáma s jezdcem rozumí lépe než se střelcem. I když dva volní nezastavitelní pěšci mohli mít taky jistý vliv. Buki byl nakonec nucen dámy vyměnit, ale to vedlo do triviálně prohrané koncovky. To už bylo jisté, že si body domů nepovezeme, protože zbylé 3 pozice na 2 body prostě nevypadaly. Obzvláště se mi líbila sebemotivace soupeře, který se bičoval k lepšímu výkonu polo hlasitým provoláváním sprosťáren – takzvaná Turretova obrana.

1. Štěpán Seidl vs Pavel Jirásek – 2 : 4

Štěpán pravidelně rozehrává za černé Tarraschovu variantu Dámského gambitu, která vede k živé figurové hře, ale také k izolované kouli na noze, kterou je třeba po celou partii táhnout. Za mě jsou to trochu šachy bolesti, ale snad je to dané tím, že tomu nerozumím.

Oba soupeři hráli zdravé logické šachy a bílý si celou partii udržoval mírnou výhodu, ale nic dramatického. Bohužel Štěpán v zahájení ztratil moře času, který pak chyběl v rozhodující fázi partie. Soupeř metodicky oblehl a dobyl slabého pěšce, ale přitom se s figurkami vzdálil z aktivní části šachovnice. V tom okamžiku Štěpán pohotově vyskočil a začal nepříjemně obtěžovat bílého krále. Nezbývalo než doufat, že Štěpán koncovku ubrání líp než bývalý mistr světa.

V pozici ale buď nic nebylo a nebo chyběl čas! Náš rek tak nakonec byl nucen obětovat kvalitu. S limitovaným počtem pěšců – 3 na 3 na jednom křídle –  pozice vykazovala jakési známky pevnosti, ale soupeř přesnou technikou prokázal, že je pevnost spíš z papundeklu, než cementu. S koncem této partie nám soupeři předali důkazní břemeno a bylo na Viktorovi a Vítkovi aby zvrátili verdikt.

3. Viktor Žigo vs Tomáš Kracík – 2 ½ : 4 ½

Na trojce se rozhořela pomalá manévrovací bitva vzniklá z nějaké klidnější varianty otevřených her. Snad Phillidor nebo Giuoco Piano a nebo něco relativně podobného. Viktor odehrál dobrou partii a soupeře celkem přehrál.

Bílému nezbylo než se krčit v koncovce střelec proti koni. Bez dam většinou hraje prim střelec – záleží na charakteru pozice – ale v tomto případě byl střelec střelený do obou noh svými pěšci. S aktivnějším králem a mnohem lepším jezdcem to dávalo Viktorovi zvýšené šance, ale nejsem si jistý, jestli to objektivně stačí. Asi spíš ne. Viktor soupeře nicméně 5 hodin masíroval a nechával podusit ve vlastní šťávě. Ten je ale na výpečky zvyklý, takže to ustál.

4. Vítek Veselý vs Filip Rokoš – 3 ½ : 4 ½

Víťa „Capablanca“ na druhé desce je dle mě hrdina nešťastného zápasu. Sice nešťastného, ale hrdina. Skvělou poziční strategií zcela odřízl obě věže a dámu černého na dámském křídle. Těžké figury se tak vůbec nemohly účastnit hry ve zbytku šachovnice. Připomnělo mi to styl škrtiče, který trpělivě vyčkává až kořist nepatrně vydechne, aby mohl utáhnout smyčku.

Soupeře přehrál hned 3x – v zahájení, střední hře i koncovce. Soupeř se ale bránil velice úporně a Víťa nakonec musel vyhrávat věžovku s pěšcem více a lepší pěšcovou strukturou.

Zbytek show jsem neviděl, ale výkon bílého byl z naší strany zdaleka nejlepší v celém zápase. Obecně se dá říct, že Vítek hraje letos velice dobré šachy!

Shrnutí

Hráči ŠK Lípa nám dokázali, jak moc jsme se v našem předvánočním optimizmu zmýlili. Hra většiny našeho týmu má společného se hrou bývalého mistra světa snad jen poslední prohrávající tahy v časovém i pozičním presu (a někdy dokonce i bez něj). Zajisté můžeme mít radost z několika jednotlivých dobře odehraných partií a tři výhry v jednom zápase často stačí k vítězství, ale to jen za předpokladu, že nerozdáme více proher…

Naše rouhání tak bylo po zásluze ztrestáno více než pěti hodinovou agónií a smutnou cestou domů bez bodů.

Pokud se vám článek líbil, ale nelíbí se vám výsledek, tak si připomeňte náš předchozí zápas :).