Svůj B-tým měly na turnaji pouze BŠS a Gordic Jihlava. Základní cíl byl jasný – alespoň jednou vyhrát a neskočit poslední Největší optimisté dokonce sázeli až na tři vítězství. A nebylo k tomu daleko.
V prvním kole jsme dostali již zmiňované béčko BŠŠ, které bylo jasný favorit. Instrukce byla jasná – hrát hlavně pomalu a nedostat 6:0. První až třetí šachovnice pokyn udržely i po druhém tahu, zatímco čtvrtá až šestá na něj ihned zapomněly, předháněly se, kdo bude hrát rychlejším tempem … a za minutu tuto soutěž vyhrál Lukáš (dokonce jako úplně první v celém sále), za chvilku ho následovali i Vojtík Š. a Vašek. Naštěstí krásně vyhrála Soňa a Toník udržel ve věžovce těžkou koncovku. Bohužel Vojta H. nakonec po boji padl. Výsledek 1,5:4,5 ale nebyla žádná ostuda.
V druhém kole nás čekal Slavoj Poruba. Tentokrát se předháněla v rychlosti rozdávání figurek již jen čtvrtá a šestá šachovnice, Vašek na rozdíl od soupeřky zpomalil po zahájení a hned z toho byla hladká výhra. Dvojka i trojka po boji padly, zato na jedničce bylo drama. Velký favorit Damián Žídek získal rozhodující výhodu, uspěchal však postavení dámy a Toník krásně přešel do jasně rovné koncovky. Damián se však i přes nabídku remízy nevzdal, zkusil několik fint, až bohužel jedna vyšla a Tondu nakonec udolal. Škoda – Toník by si půlku zasloužil. Byla z toho nakonec až moc krutá prohra 1:5.
Na třetí kolo (hrané v sobotu ráno) jsme se všichni dobře vyspali. Opory týmu se začaly prosazovat – Toník na jedničce zabral a vyhrál, Soňa remizovala a Vojta H. také vyhrál. K tomu se připojil výhrou Vašek a překvapivé vítězství nad Pandou 3,5:2,5 bylo na světě. Fanoušci v zákulisí i na internetu šíleli a hráči se dmuli pýchou.
Ve čtvrtém kole jsme spadli na zem. Jeseník nám dal 6:0, i když reálně jsme měli tři partie minimálně na půlbod rozehrané dobře. Největším pozitivem bylo, že dolní šachovnice konečně začaly zpomalovat tempo hry, zlepšovat vývin figur v zahájení na správná místa, nedávat figury jednotahově zadarmo a nedohrávat jako první v sále.
V pátém kole to opět přišlo – čekal nás favorizovaný Cheb s Danielem Vo na jedničce. Zde se nepovedla jediná partie v turnaji Toníkovi. Od začátku tahal za kratší konec bez šance na bodový zisk. Avšak Lukáš překvapil výhrou nad Vítem Vokálem (ELO 1175) – jak k tomu došlo vlastně nevím, opouštěl jsem šachovnici v situaci, kdy měl Lukáš o figuru méně a dva koně napadené pěšci a žádnou konkrétní hrozbu… a za minutu už ke mně radostně běžel, že vyhrál a šachovnice byla v základním postavení. Výhra povzbudila zbytek týmu a Vašek i oba Vojtové s přehledem vyhráli. Výsledkem byla druhá výhra v turnaji, a to 4:2. Po pátém kole jsme tak byli namlsaní na další body a v tabulce jsme stoupli na 21. místo.
V šestém kole to prokaučoval kapitán. Narazili jsme na Majklův Písek. Oba Vojtíci opět vyhráli (Vojta H. teda otočil zcela prohranou partii), Soňa s bráškou naopak padli. Průběžný stav byl 2:2, Toník stál rovně a Vašek s vyhranou pozicí, střelcem (a pěšci) navíc a s útokem. A tak kapitán dovolil přijmout nabídku remízy na jedničce s vědomím, že tohle Vašek, který od druhého kola hrál na své úrovni výborně strategicky i takticky, určitě neprohraje. Ale místo závěrečného doražení soupeře se zatáhl věží dozadu, aby pokryl neexistující hrozbu a následně přehlédl nečekaný dvoutahový mat koněm a věží (když soupeřka měla na hodinách pár sekund). Místo další výhry tak přišla smutná prohra 2,5:3,5.
V sedmém kole nás čekala čtrnáctá nasazená Zikuda Turnov. Vyhráli opět Toník a Vašek, bohužel je přes nadějně rozehrané partie nikdo další nepodpořil, i když i naši rychlíci už hráli pomalu a zodpovědně. Prohra 2:4 nás mrzela, protože remíza byla s ohledem na průběh partií opět blízko.
V neděli se konala dvě poslední a tudíž nejdůležitější kola rozhodující o konečném umístění. Kapitán i předseda slibovali zmrzliny, poháry, medaile a modré z nebe za dvě výhry, nebo alespoň za tři body. Ale ani motivace bohužel nezabrala (asi soupeři měli slíbeno více). Nejprve jsme narazili na poslední Lipky HK a jedinkrát v turnaji jsme šli do zápasu v roli mírného favorita. Chvilku to vypadalo dokonce na 4,5:1,5 pro nás, ale pak se něco pokazilo a naráz to bylo 2:3 a bojovali jsme o remízu, kterou naštěstí v nervy drásající koncovce urval Vojta H. (teda kapitán zešedivěl, když z původně triviálně jednoduché výhry si Vojta začal zahrávat s myšlenkou samomatu nebo remízy věčným šachem a soupeře doslova nutil, aby mu postupně dobral zdarma pěšce a zaktivnil figury; naštěstí Vojta našel jeden ze dvou posledních těžkých motivů jak vyhrát – obětoval dvě své věže za jednu soupeřovu věž s tím, že díky tomu soupeřův střelec ani král nestihnou zabránit proměně pěšce v dámu; avšak i tak to byla obtížněji vyhratelná pozice, neb soupeřův střelec s pěšcem se navzájem kryli se zablokovaným posledním pěšcem Vojty – ale ten to nečekaně snadno díky nepřesnosti soupeře zvládl). Za remízu 3:3 jsme tak nakonec byli rádi.
Před posledním kolem jsme drželi 25 místo a bod nás dělil od 21 místa. Poslední kolo se však s rovným soupeřem Sokol Údlice nepovedlo – Vojta Š. ani Lukáš nenavázali na zlepšené výkony v půlce turnaje a bohužel až příliš snadno prohráli. Naopak Vojta H. i Vašek potvrzovali, že každou partií se zlepšují a byly z toho dvě důležité výhry a stav 2:2. V tu chvíli Toník na jedničce se sice dostal do časovky, ale díky využitý vazby dobral dříve ztraceného pěšce mohl udržet remízu, kterou i nabídl, ale soupeř odmítl, protože na dvojce v ten okamžik Soňa vedla a vypadalo to, že buď vyhraje nebo remizuje. Pak se začaly dít věci – Toník postavil věž za soupeřova volného pěšce místo pod něj (což by drželo bez problémů remízu i v časovce s jednoduchým postupem a taháním automatických tahů) a padnul. A na dvojce soupeřka nehledě na svou časovou krizi zamotala Soně hlavu v okamžiku, když dostala vidličku na dvě věže a namísto předpokládaného ústupu jedné z věží nabídla dalšího koně zdánlivě zcela zadarmo. Soňa strávila 4 minuty analýzou pozice, načež vzala otráveného koně a dostala dvoutahový mat. Braní „správné“ věže a následné odevzdání dámy za věž a dva jezdce přitom drželo figuru navíc a velkou šanci na výhru. Prohra 2:4 tak byla opět krutá. A ještě krutější byl pak pohled do závěrečné tabulky, kde přes 5 uhraných bodů jsme skončili na svém nasazení – 27. místo. Od vysněného dvacáteho místa nás dělili ve vyrovnané tabulce dva body (a šanci jsme na ně několikrát měli).
Závěr očima kapitána – Gordic B nezklamal a potvrdil, že v Jihlavě nestojí šachy na dvou třech jedincích, ale jsme schopni dokonce postavit i druhé konkurenceschopné družstvo. Mladí hráči si navíc vyzkoušeli další těžké zápasy a nasbírali zkušenosti, jak se hraje na nejvyšší úrovni v jejich kategorii. Trenéři pak mají další náměty, co s kým dále procvičovat a kde máme rezervy (upřímně – více měl kapitán radost z toho, co se povedlo a zlepšuje než z toho, co se nepovedlo). Hráči mě potěšili a po zásluze ode mě dostali 1* a medaile
Hodnocení hráčů:
1 – Kukla Antonín (3 b) – vítaná posila, zodpovědný přístup ke hře, nejkvalitnější hra bez hrubých chyb, inspiroval ostatní příkladem. Měl několik o řád silnějších soupeřů. Přál bych mu o nějaký bod více, což by si za předvedenou hru určitě zasloužil. Jako „host“ z Vysočiny plně zapadl do týmu.
2 – Mourycová Soňa (2,5 b) – klidná trpělivá hra, několikrát chyběl kousek k dalšímu úspěchu, a to na dvojce měla soupeře v průměru o 250 bodů silnější. Velký potlesk.
3 – Havlíček Vojtěch (5 b) – po úvodních dvou prohrách se rozjel a s Vaškem táhl tým. Ohromný progres za poslední půlrok i během turnaje – strategicky i takticky – jen musí vylepšit techniku realizace převahy v netriviálních pozicích.
4 – Šmrha Vojtěch (2 b) – zpočátku turnaje se trápil a rozdával figurky (možná dáno rozdílem Ligy Vysočiny s hráči H8+H10 a MČR s hráči H12), od pátého kola se hra výrazně zlepšila. V každé chvíli bojoval a snažil se s partií ještě něco udělat. Určitě má na mnohem více a snad se to projeví na dalších turnajích. Získal neocenitelné zkušenosti.
5 – Vrba Václav (6 b) – pro někoho velké překvapení turnaje – bodový lídr týmu (a to ještě první partii z nezkušenosti problical a v šestém kole nedotáhl výhru), velký progres na jaře, dobře staví figury, využívá chyby soupeřů a neútočí zbrkle. Občas však zbytečně místo dopředu vrací aktivní figury zpět, „žere“ nedůležité piky a volí složitější plány.
6 – Mouryc Lukáš (1 b) – benjamínek týmu, vždy se vrhající s nadšením do partie, získal důležitý bod v pátém kole, kterým přispěl k důležité výhře. Bojoval vždy až do matu. Postupně v turnaji zpomaloval rychlost tahů, zlepšoval zahájení i kvalitu hry. Škoda, že nepřidal alespoň ještě bodík v některém dalším zápase – určitě na něj měl.