15. březen se nesl v duchu odplaty, kdy kvalitativně trochu ustřelené družstvo ŠŠPM Lipky HK A nastoupilo proti domácím ŠO Gordic Jihlava. Zaprvé jsou soupeři jednoznačný favorit na postup do 1. ligy a za druhé nám měli co vracet poté, co jsme „zbrutalizovali“ Lipky C (rozuměj s notnou dávkou jsme vyhráli o 1 bod). Dlužno říct, že k nám východočeši přijeli celkem slabí – ELO 2300+ měly jen jejich první 4 desky. My jsme podali hezký ohraničený výkon, kdy střed (desky 3 až 6) ustály nápor soupeře, a obě křídla se zhroutila.
Pozn. Podtržení v dalším textu znamená bílé barvy. Kliknutím na notaci si můžete zobrazit aktuální pozici.
6. Michal Hrabal vs Anna Voříšková – ½ : ½
Partie skončila v podstatě dřív, než začala. Utkal jsem se s nadějnou dorostenkou a v koutku duše jsem se třepal, jestli mě soupeřka nesemele jako Winternitzovy automatické mlýny. Rozehráli jsme jänische, ale soupeřka byla naladěná ještě bojovněji než já, tak pípla už cca v 8. tahu. Zachoval jsem dékorum a ruku jí hned neutrhl. Chvíli jsme nad pozicí dumal, mručel, pokyvoval hlavou a zadumaně brblal…Když už jsem cítil, že to stačí, tak jsem jí důstojně podal ruku – hotovo a brněnská mise sbírá nějaké body.
7. Martin Rybáček vs Jan Dedek – ½ : 1½
Martin zasedl za bílé kameny, ale pocitově vybudoval Dům u Černé Matky Boží. Oba borci se ukázali býti dobrými architekty a postavili nějaké ty domky (g3+Sg2 vs g6+Sg7). Po několika úvodních tazích nějaké zavřené hry (typuji encyklopedické označení A00) doklouzal Martin do pozice s horším vývinem a katastrofální pěšcovou strukturou. Jako kompenzaci zvolil pěšce méně. Soupeř podal kvalitní soustředěný výkon a šroubek po šroubku, cihlu po cihličce rozebral bílou pozici zu grund. Sám Martin po partii přiznal, že se mu nešlo moc soustředit – maturita a vůbec… Popřejme Martinovi, aby se mu u maturity dařilo lépe!
8. Vladimír Motáček vs Radomír Novák – ½ : 2½
Moty, hájící čest Gordicu (a černých kamenů) vystavil pozici ne nepodobnou „králce s g3“. To by bylo asi v pořádku, kdyby nadšeně nenavrhl výměnu „bělopoláka“, bez kterého je iniciativa černého v tomto typu pozic efemérní. Černý postavil dobrou, pevnou, ale pasivní pozici a nevěděl, jak ji uchopit. Obě strany lavírovaly a převedly své šiky na dámské křídlo. Moty se dostal pod tlakem do klasické situace, kde se rozhodoval mezi dvěma tahy. „To je přece úplně jedno, který zvolím, vždyť to vede do stejné pozice“. Nebylo… prohrál za pár tahů, ale i tak byla pozice na pováženou.
3. Lubomír Bukáček vs Michal Jareš – 1 : 3
Na trojce čelil Buki dalšímu velice nebezpečnému mládežníkovi, Michalovi Jarešovi (FM). Kluci rozehráli celkem krotkou variantu Trompwského hry. Tentokrát Buki postavil prodlouženo variantu domku (h3, g4), kdežto soupeř to rovnou zahrál na Gočára – vybudoval roztomilý kubistický prvek, a sice dvoupěšce f6; f7 a g6;g7. Vzniklá pozice byla netriviální, myslím, že ani jedné straně nebylo moc jasné, jak pokračovat a tak raději zopakovali tahy. Ze strany soupeře poměrně mdlý a nepřesvědčivý výkon.
5. Viktor Žigo vs Jan Vestfál– 1½ : 3½
Na pětce se opět představil dvojdomek – tentokrát z pirce/philidora. Jde poznat, že v Hradci je architektonické řemeslo doslova zažrané pod kůži. Viktor se rozhodl nejít černému po krku nástupem na královském křídle (tahy f4+g4…si o to přímo říkaly), ale místo toho se rozhodl ho chytnout za slabinu. Konkrétně pěšce d6. Po manévrovacím boji soupeři vyměnili všechny figury a odvážně se pustili do pěšcovky. Pěšcovky jsou velmi tricky koncovky, protože se v nich musí extrémně počítat. Neplatí pravidla koncovek, ale kombinatoriky. Ani jeden z monarchů si nemohl dovolit se vzdálit příliš daleko od potenciálního průlomu, a proto se borci raději rozešli v dobrém. Byl sjednán „mír s Vestfálem“ ( pozn. neplést s vestfálským mírem).
4. Filip Zedníček vs Pavel Čech – 2 : 4
Na čtyřce čelil Filip nebezpeřnému a velice zkušenému mistrovi (IM) Čechovi. Upřímně jsem našmu borci ze začátku velké šance nedával a záhy se ukázalo, že oprávěně. Po cca hodině hry začal bílý černého přehrávat a měl jsem za to, že to bude jedna z nejkratších partií. Černý ztratil nějaká tempa na výměnu lehkých figur a bílý mezitím nainstaloval mocného Pillsburyho jezdce (d4;Je5;f4). Úplná pardubická steeplechase. Solidním a přesným pozičním stylem se dostal bílý do opticky „jasně vyhrané pozice“. Možná i z dojmu, že vyhrává cokoliv, však pokračoval lážoplážo, další průběh spíš odhadl, než spočítal a dostal se do ošemetné pozice, ve které mohl být ještě rád za věčňák. Krásná ukázka toho, že se vyhrané pozice nevyhrávají samy a že je třeba být soustředěný i precizní až do konce. Filipovi na druhou stranu patří uznání, že ani v těžké pozici nehodil flintu do žita a pokoušel se soupeři plány aktivně znepříjemňovat. Kdyby složil ruce do klína, tak dostane šachově přes držku během 2 hodin.
2. Štěpán Seidl vs Ondřej Winter – 2 : 5
Baštu druhé desky hájil sám Kapitán proti náporu nebezpečného hradeckého mladíka (FM). Zahájení nedokážu přesně pojmenovat, ale určitě to bylo nestandardní sémě nějaké otevřené hry. Ač tyhle věci hraji celý život, tak jsem takto ještě něstál. Během partie se mi zdálo, že soupeř pohledem kobry Štěpána hypnotizuje. V důsledku toho přemýšlel Štěpán nad každým tahem déle, než snad bylo třeba. Katastrofální time-management si začal vybírat svou daň v okamžiku, kdy Štěpán správně odhadl soupeřův plán generálního nástupu v centru a na královském křídle, ale nestihl na něj najít lék. Pozice černého byla spláclá jak rejnok. Štěpán tedy začal na půlminutě „šejdit“, ale soupeř měl víc času, sedl si na ruce, ukočíroval nervy a počítal o jeden přesný direct dále. Jak už to tak bývá!
1. Lucie Rybáčková vs Daniel Sanz Wawer – 2 : 6
Díky účasti polsko-španělského mistra (FM) na jedničce získal zápas mezinárodní punc. Vzhledem k národnosti soupeře rozehráli samozřejmě španělku. Škoda, že neexistuje „polská varianta španělské hry“, pak by byl šachový gag dokonalý. Opticky se mi celkem zdálo, že má Lucka iniciativu a je to spíš ona, kdo tlačí. V rámci pár výměn přehlédla (nedocenila?) kombinaci, která vedla ke ztrátě kvality. Poté už pozice nestála za mnoho. Lucka sice další 3 hodiny srdnatě bojovala, rvala se a házela soupeři klacky pod nohy, ale zkušený mistr ji nedal mnoho šancí. Pomalým, trpělivým stylem škrtiče utahoval smyčky, až bílé nezbyla ani jediná bublinka vzduchu a musela kapitulovat – škoda.
Co říci závěrem? Nevadí! Lipky A jsou svým složením prvoligový tým a my, parta nadšenců, jsme jim dnes postup příliš znepříjemnit nedokázali.