Po dvou smutných prohrách (s Lanškrounem 3,5-4,5 a Rychnovem 3-5) jsme se konečně dokopali k výhře a napsání článku. Hledáme nejen talentované hráče šachu, ale i znalce umění a objevujeme nadějné spisovatele. Mohl bych zde psát dlouze o literárních hvězdách, které píší články. Napíšu jen jedno jméno, které mluví za vše HRABAL. Legenda. Génius.
Včera jsem nenápadně vyzvěděl, jestli nejmladší člen sestavy v pondělí nepíše písemku. Než se zorientoval, tak dostal úkol na napsaní článku. Dnes tedy z pera 13 letého Martina.
Vážený čtenáři, staneš se dnes součástí kvízu.
1) otázka: Zedňa tentokrát:
a) zaspal
b) nezaspal
c) nikdy nezaspává
2) Otázka: S kým hrajeme příště?
a) STS Chvojkovice Brod
b) Lipky Hradec
c) nehrajeme, jdeme na výstavu
Hned ráno bylo něco jinak – Filip dorazil včas, a to už samo o sobě uklidnilo atmosféru. A s pocitem, že v osmi je nám líp, v osmi je nám fajn, jsme vyrazili do Hradce Králové.
Soupeři nás přivítali v budově Základní školy, která nese jméno architekta Josefa Gočára. OK, tak to tedy zápas navrhneme tak, aby byl funkční, estetický, bezpečný a udržitelný.
První deska – Štěpán, ten se patrně inspiroval Gočárovou kubistickou stavbou U Černé Matky Boží a partii natřel na černo. Prohrál, nevadí.
Druhá šachovnice – Buky, rozhodl se okouknout Gočárovy Winternitzovy automatické mlýny, protože jeho partie měla stejný výkon a přínos pro obyvatelstvo. Vítězí a nám se zvedá hlava i sebevědomí.
Třetí deska – Tony, ten studoval patrně Gočárův Lázeňský dům Bohdaneč, ale na odpočinkovou lázeňskou proceduru jeho partie nevypadala. Ani tento možný bod nám „Mechováci“ nedarují.
Filip na čtvrté desce a jeho poznávačka – Gočárova Gymnázia J. K. Tyla. „Se učit, se učit, se učit,“ to si patrně Filip říkal při trénincích, a ono to nese ovoce.
Na páté šachovnici – Viktor zamáčkl slzu nad fotografií rondokubistické stavby Legiobanka v Praze a pustil se do soupeře. Nicméně soupeř odolával, a tak se oba rozešli smírně.
Tom na šestce jistě podrobně studoval snímky obchodního domu Wenke v Jaroměři, protože nabídku remízy možná dal, možná přijal – těžko si pamatovat. Půl bodu se přidal k Viktorovu, a to se počítá.
Martin, který se uvelebil na sedmičce s pocitem, že barák jako barák, dostal za úkol nastudovat plány schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové. Tak jako schody postupně stoupají, i Martin postupně šlapal pěšáček ku pěšáčkovi k vítězství.
Poslední osmá deska patřila Davidovi, který jako estét zkoumal Gočárovy domky. Každá stavba je založena na pevném základu, i tady základy stály správně a výhra byla na spadnutí.
Končíme výhrou a ziskem pěti bodů ku třem soupeřovým , čeká nás cesta Gočárovou třídou domů. Že bychom se ještě stavili na výstavě „Josef Gočár, celoživotní dílo“ v muzeu v Hradci Králové? Ani náhodou – uháníme domů kouknout na náš Prior.
Děkujeme Martinovi za vzornou reprezentaci na poli šachu i při psaní článku.
Redakce musí doplnit alespoň jeden diagram ze zápasu.
Na druhé šachovnici Buky přemýšlel nad syntetickým kubismem a jeho implikací do šachů, při čemž vytváří koláž z krve a potu. Míchá dvě pokračování útoku a v 8. tahu je bez kvality.
o 13. tahů později se situace výrazně změnila a černý čelil několika matovým hrozbám, které v časovce dokonal 20. …., Sf6. To už vidí i kubista amatér Buky. A co vy?
Správné odpovědi:
A) Filip Z. tentokrát nezaspal. Našel další motivaci mimo šachů a ta si pro něj přišla i po partii
B) Jdeme na výstavu do galerie Nonstrop mezi ulicemi Malá a Lazebnická
C) 21. Sxf6 gxf6, 22. Df4 s hrozbou dvou matů
Do konce soutěže zbývají 2 zápasy, 2 výhry a 2 články.