Ve slavnostní den 17. listopadu se odehrálo 3. kolo druhých lig a nás los odvál až do dalekého Lanškrouna. Byl jsem opravdu překvapený, že cesta trvala jen hodinu a čtvrt, protože když jsme tam jeli 2 roky zpět, tak jsem měl pocit, že Lanškroun leží na břehu Baltského moře. To, že cesta odsýpala svižně je také to nejlepší, co se dá o zápasu říct. Dlužno říct, že figurky pod naší taktovkou s námi oslavily výročí revoluce a dokonale se nám vzbouřily. Protože nejsem pamětník toho, jak partie končily po sobě, tak to dnes vezmu popořadě.
Pozn. Podtržení v dalším textu znamená bílé barvy. Body za pomlčkou značí průběžné skóre zápasu (v součtu).
1. Štěpán Seidl vs David Vyprachtický – ½ : ½
Štěpán zahájil partii figurkami a poté se soupeři v tazích střídali! Postavil černými něco na způsob (možná přímo) Tarraschovy varianty dámského gambitu. Poté stál Štěpán v pohodě, ale zdálo se mi, že trochu pasivně a stísněně. David hrál v pohodě a po větší část partie si udržoval nějakou formu převahy. Štěpán ve svých partiích naštěstí umí střídat 2 polohy. Větší část partie stojí zapřený o futra a drží, ale ve vhodný moment umí vyběhnout s napřaženou pěstí a trochu soupeře znejistit. Nakonec remízu nabízí David a je přijata – pěkná půlka.
2. Vítek Veselý vs Matěj Kupsa – 1 : 1
Víťu jsme letos viděl hrát zatím dvakrát a pokaždé bílými lámal holandský Stonewall. Mezitím co v první partii sezóny z toho byl holandský masakr motorovou pilou, tak tentokrát to bylo takové „šolíchání“. Hrálo se tuhle a tamhle, tohle a ono, ale pozice se nakonec ustálila na zákopovou válku. Všichni pěšci se do sebe zaklesli a neumožnili tak ostatním figurkám zasáhnout. Remis jak…!
3. Viktor Žigo vs Jan Jiroušek – 1 : 2
Jiná rutyka ovšem vznikla na trojce. Nevím, která múza Viktorovi radila, ale partie byla zahájena celkem avantgardně – fakt si netroufnu tipnout, co to bylo za zahájení, ale „fianchetovaného“ jezdce na g2, kterého ostřeluje černá dáma z b7, nelze zřít moc často. Já už viděl něco domečků, ale tuhle kombinaci ještě ne. Celkem rychle se vyměnily dámy a Viktor trpělivě stupňoval poziční tlak. Poté ale dobře namazanému motoru našeho hráče spadl řemen a v koncovce nastalo těžké vystřízlivění. Viktor ztratil 4 pěšce a to už byla „jezdcovka“ obtížná.
4. Martin Škoda vs Tomáš Pokorný – 1 ½ : 2 ½
Na čtvrté desce byla partie zahájena agresivní sicilskou s b3. Pozice mohla také vzniknout ze zavřené Francie s b3. Buď jak buď, oba hráči sledovali své typické plány a příliš se nestarali o akce soupeře. Martin mlsně pokukoval po královském křídle, kdežto černý se nastěhoval na křídlo dámské. Na otázku, jestli je lepší dát mat nebo sebrat pěšce se každý snažil odpovědět po svém. Předtím, než došlo k boji na šavle, se však oba soupeři dohodli na smíru a Martin tak splnil své předsevzetí skončit do 13:00.
5. Antonín Seidl vs Michal Duriančik – 2 : 3
K nekompromisnímu boji došlo na páté desce. Zahájení, tak jak u většiny Tondových partií, není podstatné. Možná to bylo něco, co už jméno má, možná se ještě nenarodil člověk, jehož jméno to jednou ponese. Nicméně ve střední hře se to nějak nepovedlo a Tonda byl přimáčknut ke stěně. Z mého pohledu byla pozice úplně na ručník, ale Tonda ví, kudy je třeba koně hnát. Přežil pár infarktových chvil, kdy mohl soupeř přetavit velkou výhodu v rozhodující a naopak začal soupeře ohrožovat. V oboustranné časovce se soupeř nakonec ve složité pozici výrazně sekl a Tonda stál rázem na výhru. Mohl vstoupit do análů krásnou krásnou kombinací, kterou prošvihl. Bohužel stál dobře a měl hromadu času, což je často recept na katastrofu! Soupeř měl nakonec snad i špetku štěstí a vykouzlil „věčňák“ v okamžiku, kdy ho Tonda (ne)vyhnutelně matil.
6. Miroslav Jurek vs Kamil Mikyska – 2 ½ : 3 ½
Partie na šestce mi v paměti moc neutkvěla. Přišlo mi, že byla partie zahájena Phillidorkou, ale mohlo to být i něco trochu jiného. V každém případě zavládl pomalý manévrovací boj, kde se hrálo převážně figurkami. A nebo pěšci! Poté Míra přešel do (objektivně) šancovní koncovky. Bohužel, pro jihlavského Capablancu, to byla věžovka o stejném počtu věží. Všichni víme, že všechny věžovky jsou remis, až na ty které jsou prohrané. Tato byla asi vyhraná, ale přesto remis.
7. Michal Hrabal vs Jiří Pokorný – 3 : 4
My jsme se soupeřem rozehráli dlouho variantu 2 jezdců v obraně. Tahy jsme nachrstali celkem rychle a já byl překvapen, že si to i po těch letech pamatuju. Problémy přišly až v okamžiku, kdy jsem musel začít tvořit vlastní hlavou. Asi jsem svou hlubokou strategii trochu přepískl a pustil soupeře k nebezpečné iniciativě. Naštěstí se mi podařilo sednout si na ruce a přejít do koncovky. Nakonec jsme se dostali do věžové koncovky, kde jsem soupeře nejdříve překvapil trojím opakováním tahů, ale když nereklamoval, tak jsem nabídl oběť pěšce, protože jsem musel hrát. V té době už oba naši virtuózové padli (viz výše i níže) a pokud jsem chtěl alespoň vzbudit podezření, že ještě můžeme jako tým vyškemrat remis, tak jsem musel hrát. Soupeř mi ale vysvětlil, že i tak je to remis.
8. Tomáš Mouryc vs Roman Solil – 3 : 5
Smutným hrdinou zápasu je Tom. Soupeři otevřeli po pircovsku a rychle vznikla vyhrocená pozice. Plány obou stran jsou jasné. Vzít všechny figury, a nebo pěšce, a vrhnout se na nepřátelského krále. A pokud by to nemělo stačit, tak po králi hodit i dřez. Tom nezvolil šťastnou strategii a do bitvy letadlových lidí přijel na nafukovací kačence. Místo bodákového útoku skočil do bodláku tahy Vd2; Je2 a Jd1. Po ztrátě hromady temp už se útok černého rozvíjel sám od sebe a z partie se stala jednobrankovka. Škoda
Tak jsme poprvé v sezóně padli po nemastném, neslaném výkonu. Bohužel nikdo z nás nevyhrál a to se pak docela těžce vyhrávají zápasy.