O víkendu naše družstva A a B čekali další soupeři z druhé ligy. Před tímto kolem držela naše družstva 1. a 9. místo v tabulce. Do Jihlavy vyrazili soupeři z Rychnova nad Kněžnou. Tým jihlavských mladých pušek vyrazil na důležitý souboj do Lanškrouna, s kterým měl prozatím v soutěži stejný bodový zisk.
O detailním průběhu zápasu v Lanškrouně zatím mnoho nevím, ale při pohledu na nastoupivší sestavy a výsledky si družstvo zaslouží velkou pochvalu. Na poslední chvíli vypadl velezkušený Vlasta Píza, a tak, kromě veterána-kapitána-řidiče-trenéra-hráče Davida Brychty, se věk žádného z hráčů ještě ani nepřehoupl přes dvacítku. Dlouhodobá práce se ale vyplácí, a i přes silnou sestavu soupeře dokázali naši hráči dovézt domů cennou remízu 4:4. Velká gratulace A-týmu!
Dění v domácím zápase ovšem bylo tentokrát opravdu jen pro otrlé. V našich řadách jsme měli pár výpadků, a tak do zápasu jsme nastupovali se třemi náhradníky. Přesto měla být sestava celkem ok. Soupeři se taky nesešli v raketové sestavě. Ze třech Poláků na prvních deskách dovezli pouze jedno IMko pro Štěpána na první. Další desky bych považoval za poměrně vyrovnané a vzadu jsme „papírově“ měli mít navrch.
Množství hrubých chyb v zápase bylo opravdu až absurdní. Posuďte sami v následujícím shrnutí jednotlivých partií. Aneb jak se páteční masopust v Jihlavě změnil i v nedělní bodo-půst…
Pořadí partií asi nebude úplně přesné, neboť autor těchto řádků nebyl zcela schopen sledovat průběh zápasu, ale o tom až později…
2. Horák – Škoda
Martinův soupeř vyrukoval s Katalánem (taky máte pocit, že to dneska hrajou úplně všichni?) na což Martin reagoval teorií sobě vlastní. Jenže hned v 13. tahu se sekl v propočtu, místo výměny odskočil koněm, kterého soupeř prachsprostě napadl pikem a dalším tahem sežral. Martin radši kapituloval. 0 : 1
3. Sedláček – Mík
Tady jsem na začátku nevěděl co čekat. Mík (H12) je jeden z těch mladých, který když se dobře vyspí, zahraje klidně na 2300. Navíc šance spadnout mu do nějaké přípravy je asi taky vysoká. Olda rozehrál partii naprosto poklidně (asi až moc), protože i počítač ukazuje prakticky nulu. Následně se pokusil připravit si, v symetrické pozici, otevření pozice manévrem Se3, f3, Sf2 a do budoucna e4, který je sice známý, ale viděl jsem jej spíše jiných pozicích, tady mi to nějako nesedělo… No a mladý soupeř to vyřešil naprosto pragmaticky. Nic nechystal, pozici v 17. tahu otevřel sám a bílého postavil před nutnost velkého počítání. Olda bohužel první rozhodnutí neudělal ideálně (ale když vidím ty propočty od enginu, tak se vůbec nedivím). Rozhodnutí druhé v dalším, tedy dvacátém, tahu už bohužel bylo nejen neideální, ale špatné. Následovala série osmitahové žranice s jedním mezišachem, na jejímž konci měl černý figuru za pěšce. Zbývajících 14 tahů už se nic převratného nestalo. 0 : 2
7. Motáček – Dušánek
Nejnevděčnější deska – soupeř má 1600, a tak od vás všichni čekají bod. Možná mizerná forma, možná „povinnost“ vyhrát, možná tíha nedobrých výsledků z posledních partií a možná kombinace všeho… Výhoda bílých ze zahájení se kolem 13. tahu vypařila a černý získal nepříjemný tlak na bílého krále. Naštěstí také nepokračoval moc přesně a pozice se dostala víceméně do rovnováhy. V 26. tahu pak následuje hrubá chyba, po které černý získal nehorázně aktivní věž a volného pěšce. Za toho přišla oběť koně a zhroucení pozice. Moty vzdává. 0 : 3
8. Rambousek – Pavlíček R.
Další deska kde jsme se modlili v celý bod (rozdíl na elu 250). Robert měl černé ale snažil se celou partii vytvořit si nějaké šance a pozici rozbít, vytvořit útok a dát soupeři možnost to pokazit. Jenže soupeř držel a držel a taky nabízel remis a to ne jednou. Robert chtěl hrát a vlastně tak nějak i musel. Odmítnutí remis soupeř vždy komentoval slovy „vy mě teda dáváte“. No a tak Robert odmítal remis a dával a dával. Jenže soupeř držel a držel až nakonec pozici udržel, Robert s remízou smutně souhlasil a soupeř si finálně oddychnul „vy jste mi teda dával“. 0,5 : 3,5
5. Seidl A. – Pavlíček M.
Kdo jen trochu zná Tonyho tak moc dobře ví, že může vyhrát jen když má pozici u které se půlka lidí směje a druhá brečí. Proto také všichni víme, že bílýma se na Tondu prostě plýtvat nemá. Ale zpět k partii. Aby měl šanci vyhrát, pouští se do pofidérní varianty Francouzké, kde v šestém tahu stroj říká -0.7, databáze mi ukazuje 9 známých partií z toho 3 remízy a 6 výher černého.
Certainty of death. Small chance of success. What are we waiting for?
Gimli
Zdá se tedy, že tady máme solidně nakročeno k celému bodu. Tondovi za chvíli zůstane dvojka střelců a solidní hrou soupeře postupně přehrává. V 25. tahu se ovšem dává na zcestí a místo zadušení soupeře jde po kvalitě. Soupeřovi se za odměnu rozehrály figurky, protože tu jedinou neaktivní věž už Tony sežral. Najednou je i s čistou kvalitou pozice nejasná, černý má solidní vyhlídky partii udržet, a tak hraje tu největší hrubku v pozici a okamžitě vzdává. První bod na našem kontě. 1,5 : 3,5
To bychom měli. prohráváme 1,5 : 3,5 a hrajeme poslední tři…
6. Novotný – Mouryc
No, jako vždy poslední dobou, jsem šel hrát dost neochotně, a jako obvykle se mi chtělo tak akorát spát a připadal jsem si vypnutě. Hraju se starým pánem, 1900, černými figurami – říkám si, to bude nějaká posunovačka, postavím si svoje, budem chvíli lavírovat a ono se něco stane. Soupeř zahajuje 1. e3. Říkám si dobrý, přijde d4, c4 a nuda je na stole. Jenže ouha, po 1. … d5 následuje zdrcující úder 2. d3!! Soupeř mě nechává hrát aktivně a spoluhráči v týmu už ví, že tohle bude průšvih. Chtěl jsem hrozně hrát c6, Sf5 a e6 a tvářit se, jakoby nic, jenže když pár dní zpět říkáte vlastním dětem, že když vám soupeř nechá centrum, máte si jej vzít… Ach jo, kdo jsem, abych se hádal sám se sebou? Beru centrum 2. … e5 a smiřuju se s tím, že teda holt budu hrát aktivně. Nad pozicí rozjímám (bůhví o čem), probouzím se vždy v dvacetiminutových intervalech, abych zahrál tah. V 12. tahu mám pěšce víc, pozici stroj vidí na -2,5, ale na hodinách zbývají asi 4 minuty. Krom jiného, mám možnost Da6 a zdržet bílého krále v centru. Počítám všechno, znovu a znovu, ale nic nevidím, každou variantu třikrát, vždy tak s pěti různými výsledky, prostě to fakt nešlo… Následuje pofidérní mezivýměna s ‚pěkným pozičním tahem‘ – než jsem zmáčkl hodiny, tak jsem viděl, že se můžu vzdát kvůli absolutně triviální taktice. Soupeř tomu věnoval přes 20 minut a ještě to chtěl ‚vylepšit‘ – hurá, nemusím se vzdát. Následuje zisk kvality, bílý král na d2 v centru, dělám rošádu a je to doma, tohle přece doblicám i v minutovce na lichessu, ne? Soupeř hraje divný tah Sf1, a tak dovyvíjím svého koně na d7. Schválně kdo uvidí řešení bílého pod tři vteřiny?
Soupeř okamžitě blicá Sc4+ – další trivální taktika, kterou samozřejmě vidím ve zlomku vteřiny, jenže až když byla na stole – výhra, i dáma v čudu, a pozice, ve které mám dva pěšce, figuru a věž proti dámě. Soupeřům ale tady stačí remíza, a tu mi také protihráč nabízí. Ptám se spoluhráče na poslední dvě partie, ale šance všechno uhrát je prý prakticky nulová. Dávám tedy za remízu a jsem plný nového odhodlání už nikdy nehrát šachy. 2 : 4
4. Machlowski – Cvetkovic
Dalibor standardně urputně bojoval. Chvíli pro něj pozice vypadala trochu na hraně, pak se to otočilo a dokonce získal dámu za věž a střelce. Ve finále ale soupeř pěkně rozestavěl svojí věž a střelce a Daliborovu dámu úspěšně eliminoval. Dalibor spotřeboval skoro všechen čas aby nakonec jen zopakoval tahy a uznal tak remízu. 2,5 : 4,5
1. Seidl Š. – Sabuk
Štěpán vychytal soupeře, IM, s ELO kolem 2400, a tak to měl objektivně nejtěžší. Hrála se jakási nudná varianta Italské, ve které se bílý snažil zoufale všechno vyměnit. Přenechal za to soupeři iniciativu na královském křídle, a černý pomalu, ale jistě, instaloval svoje figurky směrem k bílému králi. Pak si střihnul (celkem hrubou) chybu i Štěpán, a soupeř do toho ‚říznul‘. Matem to naštěstí nekončilo, ale ztrátou pěšce a dost mizernou pozicí. Jenže černý se nebránil (teda, on ji dokonce nabídnul) výměně dam a přešel do věžovky. No a všichni víme, že všechny věžovky jsou remízové, že jo? Stroj sice tvrdí -5, jenže machrovat u ‚jednoduchých‘ propočtů stroj zvládne, počítat to za šachovnicí, to je ale jiný level. A tak si kluci na první desce dali souboj v tom, kdo z nich umí spočítat přechod do pěšcovky. Nejdřív se zkusil zachránit Štěpán a nabídnul výměnu věží. Mrkněte na následující diagram a promyslete zda je výměna spásou či nikoliv? Soupeř nevyměnil a ‚zakvedlal věží‘ (jak kdysi pravil Štěpán) na g5. Udělal dobře?
A tak, když nevyměnil soupeř na g1 s vyhranou pozicí, vyměnil Štěpán na g5 s remízovou pozicí. Z -5 na 0, následovaly další tahy s trochou těch pokusů o vychýlení rovnováhy a nakonec, asi ve tři odpoledne, podpis remízy. 3 : 5
Z prvního a devátého místa se tak po osmém kole stalo třetí a osmé. I přesto, že náš cíl postup nebyl, takovéto zápasy bychom opravdu zahazovat neměli. Útěchou je naopak zvyšující se úroveň (a hlavně body v tabulce) v týmu mladých.