Neštěstí nechodí ani po Náměšti, ani té na Hané ani nad Oslavou. Možná je alibistické se vůbec na štěstí vymlouvat. Nezbývá nám tedy než pogratulovat jak soupeřům našeho Áčka, které se muselo sklonit před Náměští na Oslavou, tak soupeřům našeho Béčka, tedy Kutnou Horou.
Reportáž ze zápasu Béčka si připavil náš tradiční, již téměř profesionální, pisatel článků.
Dne 14.1 se odehrál zápas ŠO Gordic Jihlava B a Sparta Kutná Hora. Na zápas jsme přijeli s pár absencemi, ale přesto jsme měli pohodovou sestavu. Naopak sestava soupeřů připomínala noty na buben – z první desítky hráli jen 2 hráči. Průměrně jsme měli na většině šachovnic elovou převahu 100+ bodů, což ale v našem pojetí šachů neznamená vůbec nic. Pojďme se tedy podívat, jak se nám dařilo individuálně.
5. Miroslav Jurek vs Michael Běloušek – ½ : ½
Jako první byla zakončena partie na páté desce, kde byl rozehraná tématická pozice – Králka s g3. Z vlastní praxe vím, že je to ten typ pozic, když černý propásne příležitost a nebo přesně neví, co s tím, tak se ocitne v ohavné bramboračce. Jury postavil standardní pozici s plánem prosadit b5, ale než se vlastně začalo hrát, tak kluci raději zopakovali tahy.
3. Viktor Žigo vs Jiří Černovský – 1½ : ½
Partie ze trojky se celkem rychle zvrhla v jatka. Borci rozehráli hru 2 jezdců v obraně s d3, kde Viktor sledoval logický plán se Se6 a posílení kontroly centra. Bílý na e6 neměnil, ale místo toho se zhlédl v plánu s výměnou pár figurek a ztrátou tak 5 temp. Ne vždy platí Chigorinův aforismus, že špatný plán je lepší, jak žádný. Mocný výkon! Viktorovi nedalo moc práce připravit a propočítat tematický průom, po kterém šla pozice bílého do kytek. Vedem!
2. Oldřich Sedláček vs Petr Brož – 1½ : 1½
Oldova partie byla jedním slovem bolest. Soupeři se po sobě dravě vrhli zpoza svých domečků, aby v 7. tahu vyměnili dámy. Opticky se mi zdálo, že Olda postavil krásnou aktivní pozici, která se bude hrát sama až do snadné výhry. Pravdou ovšem bylo, že černý možná stál o čárku hůř, ale jinak mu figury stály dobře, bez zřejmých slabin. Někdy v tomhle okamžiku Olda začal bušit hlavou do zdi, ale ta se ukázala silnější. Po oběti pěšce, vynucené aktivizaci soupeřova krále a výměně obou párů věží už nebylo o čem. Pozice se Oldovi zhroutila jak domek z karet. Smutná prohra.
1. Štěpán Seidl vs Štěpán Forman – 2 : 2
Borci na jedničce rozehráli Tarrasche, kterého bílý pojal avantgardně. Sice Štěpánovi vytvořil izoláka, jak už to bývá, ale za cenu pár temp a nemístné aktivizace černé dámy. Štěpán hrál v pohodě, logicky a minimálně vyrovnal hry. Ve střední hře oba soupeři předváděli nesmělé tanečky se svými figurkami, kdy tuhle skákali vpřed, tuhle vzad. Kritická situace nastala v 28. tahu, kdy se bílý „aktivní“ obranou zmýlil.
V pozici na následujícím diagramu Štěpán z důvodu těžké časovky přešel kolem pěkné varianty vedoucí k zisku materiálu. Cit mu správně poradil se na chvíli zamyslet, ale během 30 s to asi vymyslet nejde. Mít více času, tak to sekne a koncovku užmoulá. Nepokračoval přísně, a tak se soupeři rozešli smírně.
6. Antonín Seidl vs Jaroslav Vokolek – 2½ : 2½
Na šestce se soupeři utkali na Sicílii, kde Tonda pokračoval tahem c3. Po chvíli vznikla celkem zajímavá pozice, ale v mezích normy. Tonda tentokrát neukočíroval svou fantazii a aktivním postupem soupeře dotlačil do silně přivyhrané pozice. Tonda měl prachbídný vývin, ale kompenzací mu bylo katastrofálně oslabené královské křídlo. A izolák na vrch. Soupeř naštěstí pokračoval velmi naivně a umožnil se Tondovi vysmeknout do remízové koncovky. Že má Tonda tvrdohlavou obranu podivných pozic v malíku víme, tentokrát ale pomohl hlavně soupeř. Naštěstí.
7. Michal Hrabal vs Jan Ptáček – 3 : 3
My jsme se soupeřem rozehráli 2 jezdce v obraně s d3. Zvolil jsem jiný plán než Viktor, a sice převod jezdce přes h7 (nesebral jsem tam vlastní figurku!) na g5 s výměnou páru lehkých figur a příslibem nástupu na královském křídle. Ve střední hře jsem udělal vše pro přípravu tématického nástupu f5, ale samozřejmě jsem správný moment propásl/nedopočítal. Soupeř poté logicky a správně nastoupil v centru a zdvojil se na volném sloupci. V tento moment jsem pochopil, že je potřeba se vrátit nohama na zem a pokusit se rostoucí výhodu neutralizovat, jinak dostanu nakládačku. To se po soupeřově nepřesné hře povedlo a v rovné pozici jsem přijal (v extrémně nevhodný moment) nabídku remízy. Počítač sice hlásil drobnou výhodu pro mě ( –0,7),ale pravda je, že u partie jsem o tom vůbec nebyl přesvědčený.
4. Lubomír Bukáček vs Jana Eretová – 3½ : 3½
Buky s Janou Eretovou rozehráli čistokrevnou Anglii, kde černá zvolila rychlý nástup s f5. Pozice střední hry byla tak typicky anglická, až připomínala hemenex. Černá trošku fabulovala po „a“ sloupci, ale k ničemu jinému než ztrátě pár temp to nevedlo. Buky se orientoval o dost lépe a správným postupem na dámském křídle získal výhodu. Jak už to bylo v tomto zápase k vidění nejednou, když soupeřku přehrál a povalil na lopatky, tak se místo finálního úderu sám střelil do nohy a podkopl při tom. Jedním tahem zahodil veškerou výhodu. Soupeřka toho využila a vykroutila se z klinče, a to možná ještě mohla spíš zkoušet sama. Takže nakonec remis.
8. Vladimír Motáček vs Tomáš Kopecký – 3½ : 4½
Smutným hrdinou tohoto zápasu se stal Moty. Soupeři rozehráli zavřenou sicilku v takové celkem kreativní verzi. Moty si nechal vyměnit černopoláka, když si nepokryl tématický úder koňmo Jg4. Aby soupeř střelce vyměnil, tak vyběhl pěchotou vpřed, po vzoru Rudé Armády, za oslabení středu i královského křídla. Moty soupeře ve střední hře přehrál, ale stálo ho to čas. Moc času. V okamžiku, kdy mohl začít sbírat plody své práce, hrál na půlminutě. To se bohužel muselo projevit. Zajímavá situace nastala, když rozhodčí zavelel, že se půjde dělat rekonstrukce, protože soupeři v těžké časovce zapisovali, jak je to zrovna napadlo. O vynechané tahy nebyla nouze. Po rekonstukci vyšlo najevo, že po 40. tahu měl jeden zapsaný 38 a druhý 43 tahů nebo něco podobného. Že oba přečkali časovku, je pro mě trochu záhada. Moty tedy sice neprohrál (trochu se štestím) okamžitě, ale ocitl se až po uši v septiku. Pozice smrděla jak rybí trh v srpnu. Sice ještě srdnatě bojoval, ale dopadlo to, jak muselo. Touto prohrou tedy poprvé v sezóně prohráváme.
Tak se podařilo, co se jednou stejně podařit muselo. Prohráváme první zápas v sezóně a děláme tak další zápasy o to zajímavější. Sice se trochu může zdát, že jsme prohráli smolně, ale to je zaprvé docela irelevantní a za druhé je nutno říct, že jsme celkově převedli výkon, jakobychom večer předtím byli na mysliveckém plese. Soupeři vyhráli celkem po zásluze. Nevadí, ono jenom vyhrávat stejně nikoho nebaví…