Než se vydáme po stopách nedělního zápasu našeho B týmu, velká pochvala patří týmu ŠO Gordic Jihlava A, který v tomto kole porazil Třebíč a udělal tak důležitý krok k záchraně 2. ligy, škoda jen, že se zatím v našem Áčku nevyskytuje žádný nadějný spisovatel (pokud ano, tak se doposud nepřiznal).
Teď už se pohodlně usaďte a vychutnejte si cestopisnou povídky z dílny našeho předního autora, který přispívá nejen řádky, ale také body v zápasech. Tímto patří poděkování také jemu, že si ve svém nabitém pracovním programu udělal čas a reportáž sepsal.
Dne 17.12 se uskutečnil poslední zápas druhých lig v roce 2023. Toto kolo svedlo ke vzájemnému zápasu (nejen) celky ŠO Gordic Jihlava B a VSK Univerzita Brno. Už před úvodním výstřelem bylo tušit, že zápas to bude vyrovnaný a napínavý až do konce. Soupeři sice přijeli v relativně prořídlé sestavě, ale i tak měli na většině šachovnic (až na čestnou výjimku první desky) srovnatelné ELO. Pojďme tedy raději na detailní popis událostí. Opět platí legenda z předchozího článku 2.ligy – podtržené jméno značí bílé kameny a číslo je pořadí šachovnice.
4. Lubomír Bukáček vs Karel Švehla – ½ : ½
Partie byla zahájena skandinávkou, kde náš borec zvolil moderní 3…Dd6. Podařilo se mu znehodnotit pěšcovou strukturu soupeř, ale těžko říct, v čí prospěch. Po pár korektních tazích a výměnách dospěla pozice do sympatické roviny a soupeřovo volání po remíze bylo ochotně vyslyšeno.
7. Michal Hrabal vs Josef Hladík – 1½ : ½
Já jsem se na sedmičce utkal s Josefem Hladíkem a není bez zajímavosti, že jsme rozehráli stejnou modernu. Řekl bych, že někdo opisoval, kdybychom ovšem seděli přímo vedle sebe. Já jsem zvolil domečkový vývin střelce, čímž jsem soupeře překvapil. A sebe taky. Celkem záhy jsem se dostal do příjemné, nikoliv lepší, pozice s drobným náskokem v prostoru i vývinu. Soupeř metodicky naskákal koni dopředu a vyměnil mi pár figurek. Poté jsem pokračoval nerozumně aktivně a nechal soupeře zazářit kombinací, kterou jsem, dlužno říci, neviděl.
Měl jsem ovšem hned dvojí štěstí v pozici, zaprvé kombinace nebyla tak silná, jak se mohlo zdát a zadruhé jsem nezpanikařil (zase tak moc) a jal se hledat „kompenzaci“. Tu jsem nakonec našel, ale soupeř mi poté hodně pomohl tím, že úplně ztratil nit. Po pár tazích v rovné pozici soupeř zdivočel a zapomněl na slabou první řadu. Poslední tah v partii, pseudooběť dámy“, by ani Bobby nezahrál lépe. Jdeme do trháku.
3. Dalibor Cvetkovič vs Šetina Václav – 1½ : 1½
Na trojce se utkal Dalibor s talentovaným mladíkem Václavem Šetinou. Kluci rozehráli symetrickou zavřenou pozici, kdy prvních 6 tahů černý kopíroval tahy bílého. Poté se náš borec srdnatě vrhl do zápletky, která mu vynesla pěšce více. Nutno podotknout, že odměnou mu byla katastrofálně pasivní pozice s úplným odevzdáním centra. Dobrý recept na rizoto po srbsku. Černý pokračoval moc sympaticky a logickými, aktivními tahy stupňoval tlak na bílou pozici. Když už začalo být jasné, že podobný přetlak nevydrží ani pneumatika, dopustil se Dalibor závěrečné minely a nechal soupeře vyniknout klasickou kombinací. Posuďte sami.
2. Viktor Žigo vs Lubomír Kiša – 1½ : 2½
Na druhé desce hrál Viktor s Lubomírem Kišou dámský gambit s g3 – asi Katalán. Po několika úvodních tazích vznikla a lá rovná pozice bez dam. Poté následovalo dalších pár výměn a skoro se chtělo říct, že partie zajímavá nebude. Bohužel byla. Zdálo se mi, že Viktor nevyužil šance pokračovat aktivně a místo toho uhl střelcem. Poté už nedostal žádnou šanci a soupeř Viktora přejel jak sklízecí mlátička. Asi jsem Viktora takhle prohrát ještě neviděl a dostáváme se tímto do mírné zápasové nepohody.
- Štěpán Seidl vs Daniel Gajdoš – 2 : 3
Borci na jedničce zahájili románsky. Sice prvních pár tahu byla Španělka, ale pozice střední hry připomínala Italku. Černý ale pokračoval docela pochybně a donutil Štěpána k aktivní hře a následnému zisku kvality a pěšce. Silný výkon! Poté si ovšem Štěpán pochybně nechal zavřít takřka nevratně střelce na a2. Bylo by zajímavé vědět, co si asi bělopolák pomyslel o této strategii?! Nakonec vznikla tedy ještě dost zajímavá mela, chvíli jsem se o Štěpána bál. Ale ten se opřel o futra a držel. Po nevyhnutelném zjednodušení pozice ještě švihácky soupeře zkoušel, ale remíza byla zákonitá. Lepší pulka než-li nulka.
8. Tomáš Mouryc vs Jan Uhmann – 2 : 4
Poté dohrál kapitán Tom hájící osmou desku. Rozehrála se Phillidorka a Tom, jako správný stratég, udělal soupeři (ne vynuceně) izoláka – typová pozice. Strategický defekt je nutno kompenzovat aktivní hrou. Bílý pokračoval dobře a každým tahem pokud možno aktivizoval figury. Tomovi ale spadl motor a jaksi nebyl schopný nic kloudného vymyslet. Nakonec se zamotal do moravského závinu na posledních 3 řadách a nezbývalo než čakt, jestli se soupeř nesekne. Nesekl. Pěkným způsobem obětí jezdce otevřel královský palác a bylo vymalováno. Prohráváme o 2 body a napětí vrcholí.
5. Miroslav Jurek vs Ota Jelínek – 3 : 4
Na paté desce zahájili soupeři po francouzsku. Míra je známý ctitel „volžského-francouzského“ gambitu – rozuměj oběť pěšce na b4. V zahájení ale nepokračoval přesně a nechal soupeře vyměnit důležitého bělopoláka. To byla jednoznačně strategická výhoda černého, který, takto trochu ukolébán, uklidil krále na malou stranu. Asi to nebylo šťastné rozhodnutí, protože iniciativa bílého začala narůstat neúměrným tempem. Černý tedy pro jistotu zpasivnil své lehké figury, zato však vyrazil pěšci vpřed. V šílené časovce (a ještě šílenější pozici) však nebylo v lidských silách udržet tlak skvěle aktivizovaných bílých figur. Pozice se černému rozpadla pod rukama jak domeček z karet. Tuto partii (i přes počáteční zaváhání) hodnotím s jatkama ze 3. desky jako nejlepší v zápase.
6. Antonín Seidl vs Mojmír Moulis – 4 : 4
Borec na konec Tonda a pro změnu Francie. Průběh partie se nedá moc popsat, to se musí vidět. Oba soupeři byli naladěni bojovně a kreativně – tomu také odpovídal naturel pozice, která vznikla. Hodnocením počítače se nemá smyl zabývat, v podobných bramboračkách nehraje žádnou roli. Pomyslná rafička objektivního hodnocení se točila jako kourouhvička v hurikánu. Chvíli nevyužil šance Tonda, chvíli soupeř a tak dokola. Z pohledu spoluhráče, doufajícího v remízový konec zápasu, opravdový balzám na duši. Jen se podívejte na diagram z jedné pozice a posuďte co byste po 4 hodinách hry s posledními 30 sekundami hráli. Já bych asi plakal…
Po řadě dobrých i méně dobrých tahů v nervydrásající časovce nakonec bílý udělal to nejlepší, co mohl a spadl. Vyrovnáno!
Podtrženo sečteno nakonec dobrá remis, asi trošku nespravedlivá k soupeřům. Šachy ale nejsou spravedlivé, takže pohoda. V zápase se hrálo: 2x Skandinávka, 1x Katalán, jedno Srbsko, jedna Španělko-italka, dvě Francie (s Volhou). Jen Phillidorka nezapadá do konceptu zeměpisných zahájení.